Jdi na obsah Jdi na menu
 


Než začnu popisovat dodržování, předpisy, zvyky a význam Šabatu musím jako první definovat, na který den týdne Šabat připadá a kdo podle Tory začíná a končí.

Obrazek

První otázka na kterou si musíme odpovědět je:"Jak víme, na který den v týdnu připadá Šabat?" Tora výslovně uvádí, že Šabat připadá na sedmý den týdne, na Západě známý jako sobota: ale sedmý den je den odpočinutí JHVH, tvého Boha. ( Ex 20:10) Ale jak víme, že je sobota právě sedmý den? Šabat byl dodržován jako zvláštní den týdne po celou historii Israele. Čtyřicet let, kdy synové Israele putovali pouští, každý den padala mana, ale šestý den napadalo dvojité množství pro Šabat a o Šabatu žádná mana nepadala. Tak nám bylo ukázáno, který den v týdnu je Šabat: Mojžíš pak řekl: "Snězte to dnes, protože dnes je Hospodinův den odpočinku. Dnes nenajdete na poli nic.

Šest dní budete sbírat, ale sedmý den je den odpočinku. Ten den nebude nic padat."

Musíme věřit, že "lekce" vyučovaná každý týden po čtyřicet let měla trvalý účinek. V hebrejštině jsou dny týdne číslovány jako prní den, druhý den, ... a neexistují alternativní jména pro dny v týdnu a tak víme, který den je sedmý.

Existuje několik židovských skupin, které z nějakého důvodu tvrdí, že Šabat nepřipadá na každý sedmý den v týdnu, ale na každý sedmý den lunárního cyklu!

Toto tvrzení není podpořeno Torou! První Šabat, který přišel po šestém dni stvoření byl požehnaný JHVH ( GN 2:2-3) ještě před nařízením sledování Nového Měsíce - Roš Chodeš.

Dále pkud by měl šabat připadat pouze na sedmý den po Roš Chodeš, museli by být Měsíc a Slunce stvořeny první den Stvoření a ne čtvrtý den.

Obrazek

V Toře jsou přesně definovány činnosti, které jsou zakázány v době Šabatu:

1) Šabat musí být dodržován (Ex 31:12-17)

2) Je zakázáno hoření, zapalování a rozdělávání ohně ( Ex 35:3)

3) Je zakázáno vaření a příprava jídla ( Ex 16:23 )

4) Je zakázáno opouštět místo pobytu ( Ex 16:29 )

5) Je zakázáno sbírání předmětů vně domu a vycházet ven za účelem vykonávat každodenní činnosti(Ex. 16:25-30 a Num 15:32-36)

6) Je zakázáno orat a sklízet (Ex 34:21), zakázány jsou veškeré formy zemědělské činnosti (Neh 13:15)

7) Zákaz orby a sklízení platí i za předpokladu, že způsobí vážné osobní či finanční ztráty, šabat musí být dodržován a není podstatné jak nevyhnutelné se činnosti zdají být.

8) Je zakázáno nakupovat a prodávat na trhu (Neh 10:32)

9) Je zakázáno přinášet výrobky na trh (Neh 13:15-22)

10) Je zakázáno nosit těžké věci, dokonce i v případě že nejsou předmětem obchodu (Num 4:3 a Jer. 17:21-27)

11) Je zakázáno odcházet kamkoliv za účelem zisku či práce, a to i v případě, že by jsme tam došli až po ukončení Šabatu (Is 58:13-14)

12) Je zakázáno diskutovat o financích, obchodě či práci a dělat plány na všední dny (Is 58:13-1 a Amos 8:5)

Obrazek

Co znamena slovo Melacha

Když Tora popisuje zakázané práce o Šabatu používá slovo Melacha : Nebudeš dělat žádnou práci (Ex 20:10). Tora používá slovo Melacha bez nějakých vysvětlení, tj. všechny formy Malacha jsou o Šabatu zakázány, ale co je ve skutečnosti Melacha?

Když naši předci stáli u hory Sinai, mohli znát přesný význam slova Melakha, protože biblická hebrejština byla pro ně živým jazykem. Hebrejština však přestala být používána v době exilu jako jazyk denního použití. Nicméně stále rozumíme významu slova Melacha podle principu Pešat - "přesný význam".

Základním principem karaitského judaismu je výklad Miqrah podle principu Pešat (přesný význam), což je protiklad obrazného výkladu.

Pešat znamená přesný výklad podle pravidel hebrejštiny a doslovného významu. Jinými slovy je význam obsažen v textu tak jak je před námi. Pešat je zásadní zásadou, text je vykládán z hlediska gramatického, filologického a historického. Zároveň ale princip Pešat zaručuje i literární pochopení textu položením do širšího kontextu ostatních pasáží a porozuměni rétorickému záměru. Princip Pešat je schopen přijmout i metaforický a figurativní význam textu. Tora nám byla předána bez skrytých nařízení:Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevné však patří navěky nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto zákona. ( Dt 29:28)

To bylo jasné starověkým Israelitům jak je psáno: Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený.

Není v nebi, abys musel říkat: "Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?"

Ani za mořem není, abys musel říkat: "Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?"

Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval. ( Dt 30:11-14)

To také znamená, že musíme odložit naše osobní cítění. Když přistoupíme k Mikrah s předpojatostí v naši mysli, nikdy nedocílíme Pravdy, kterou hledáme v pasážích Tanachu z důvodu již nesprávně chápaných výkladů a myšlenek.

Nejlépe pochopíme význam slova Melacha skrz Tanach. Pomůckou může být níže uvedený seznam pasáží, které se zabývají Melacha v Tanachu.

 

 

Genesis.

(1+2)Gen. 2:2, (3)Gen. 2:3, (4)Gen. 33:14, (5)Gen. 39:11

 

Exodus.

(6)Ex. 12:16, (7)Ex. 20:9, (8)Ex. 20:10, (9)Ex. 22:7, (10)Ex. 22:10, (11)Ex. 31:3, (12)Ex. 31:5, (13)Ex. 31:14, (14+15)Ex. 31:15, (16+17)Ex. 35:2, (18)Ex. 35:21, (19)Ex. 35:24, (20)Ex. 35:29, (21)Ex. 35:31, (22)Ex. 35:33, (23+24)Ex. 35:35, (25)Ex. 36:1, (26)Ex. 36:2, (27)Ex. 36:3, (28+29)Ex. 36:4, (30)Ex. 36:5, (31)Ex. 36:6, (32+33)Ex. 36:7, (34)Ex. 36:8, (35+36)Ex. 38:24, (37)Ex. 39:43, (38)Ex. 40:33

 

Leviticus.

(39)Lev. 7:24, (40)Lev. 11:32, (41)Lev. 13:48, (42)Lev. 13:51, (43)Lev. 16:29, (44+45)Lev. 23:3, (46)Lev. 23:7, (47)Lev. 23:8, (48)Lev. 23:21, (49)Lev. 23:25, (50)Lev. 23:28, (51)Lev. 23:30, (52)Lev. 23:31, (53)Lev. 23:35, (54)Lev. 23:36

 

Numbers.

(55)Num. 4:3, (56)Num. 28:18, (57)Num. 28:25, (58)Num. 28:26, (59)Num. 29:1, (60)Num. 29:7, (61)Num. 29:12, (62)Num. 29:35

 

Deuteronomy.

(63)Deut. 5:13, (64)Deut. 5:14, (65)Deut. 16:8

 

Soudců

(66)Soudců 16:11

 

Samuel.

(67)1Sam. 8:16, (68)1Sam. 15:9

 

Král.

(69+70)1Král. 5:30, (71+72)1Král. 7:14, (73)1Král. 7:22, (74)1Král. 7:40, (75)1Král. 7:51, (76+77)1Král. 9:23, (78)1Král. 11:28, (79)2Král. 12:12, (80)2Král. 12:15, (81)2Král. 12:16, (82+83)2Král. 22:5, (84)2Král. 22:9

 

Jeremiah.

(85)Jer. 17:22, (86)Jer. 17:24, (87)Jer. 18:3, (88)Jer. 48:10, (89)Jer. 50:25

 

Ezekiel.

(90)Ezek. 15:3, (91)Ezek. 15:4, (92+93)Ezek. 15:5, (94)Ezek. 28:13

 

Jonah.

(95)Jonah 1:8

 

Haggai.

(96)Hag. 1:14

 

Žalmy.

(97)Ž. 73:28, (98)Ž. 107:23

 

Přísloví.

(99)Př. 18:9, (100)Př. 22:29, (101)Př. 24:27

 

Ester.

(102)Est. 3:9, (103)Est. 9:3

 

Daniel.

(104)Dan. 8:27

 

Ezra.

(105)Ezra 2:69, (106)Ezra 3:8, (107)Ezra 3:9, (108)Ezra 6:22, (109)Ezra 10:13

 

Nehemiah.

(110)Neh. 2:16, (111)Neh. 4:5, (112)Neh. 4:9, (113)Neh. 4:10, (114)Neh. 4:11, (115)Neh. 4:13, (116)Neh. 4:15, (117)Neh. 4:16, (118+119)Neh. 5:16, (120+121)Neh. 6:3, (122)Neh. 6:9, (123)Neh. 6:16, (124)Neh. 7:69, (125)Neh. 7:70, (126)Neh. 10:34, (127)Neh. 11:12, (128)Neh. 11:16, (129)Neh. 11:22, (130)Neh. 13:10, (131)Neh. 13:30

 

Paralipomenon

(132)1Par. 4:23, (133)1Par. 6:34, (134)1Par. 9:13, (135)1Par. 9:19, (136)1Par. 9:33, (137+138)1Par. 22:15, (139)1Par. 23:4, (140)1Par. 23:24, (141)1Par. 25:1, (142)1Par. 26:29, (143)1Par. 26:30, (144)1Par. 27:26, (145)1Par. 28:13, (146)1Par. 28:19, (147)1Par. 28:20, (148)1Par. 28:21, (149)1Par. 29:1, (150)1Par. 29:5, (151)1Par. 29:6, (152)2Par. 4:11, (153)2Par. 5:1, (154)2Par.. 8:9, (155)2Par. 8:16, (156)2Par. 13:10, (157)2Par. 16:5, (158)2Par. 17:13, (159)2Par. 24:12, (160+161)2Par. 24:13, (162)2Par. 29:34, (163+164)2Par. 34:10, (165)2Par. 34:12, (166)2Par. 34:13, (167)2Par. 34:17.

Obrazek

Je povoleno porušit Šabat v případě záchrany lidského života?

Většina karaitských Chachamů zastává názor, že verš Tory: Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospodin. ( Lv 18:5) je potvrzením, že smíme porušit Šabat v případě záchrany lidského života. Jinými slovy micvot Tory nám ukazují správnou cestu života před JHVH a nebyla nám dána k tomu aby jsme se díky nim vystavovali ohrožení života. Samozřejmě někteří jedinci raději přijmou smrt, než aby porušili svatost Šabatu, to dokazuje na mnoha místech např. kniha Daniel ( kap. 3 a 6 )

Mají některá další micvot přednost před Šabatem?

Většina karaitských Chachamů tvrdí, že pokud připadne Pesach na páteční noc, tj. na Šabat, Pesachová oběť musí být nabýdnuta o Šabatu a nesmí být odložena na čas po Šabatu. Jako důkaz pro toto tvrzení slouží verš:To jsou Hospodinovy slavnosti, které budete svolávat jako bohoslužební shromáždění, abyste přinášeli Hospodinu ohnivou oběť, oběť zápalnou a přídavnou, obětní hod a úlitby, všechno v příslušném dni (Lv 23:37)

Porušení Šabatu platí i pro obřízku protože je psáno:Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva (Gn 17:12) jinými slovy obřízka musí být provedena osmého dne a to i když připadá na Šabat a může být odložena pouze v případě, že by obřízka ohrozila život chlapce.

Ani v jednom z výše uvedených případech Tora nemluví o odložení v případě že svátek či obřízky připadnou na Šabat!

Šabat: vaření a pečení

Ten jim řekl: "Toto praví Hospodin: Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. A vše, co přebývá, uložte a opatrujte do rána."(Ex. 16:23)

V době kdy jsme pobývali v poušti nás Moše informoval, že vaření a pečení je přísně zakázánov době Šabatu. Veškeré vaření a pečení musí být ukončeno před příchodem Šabatu. V tomto případě jsou naši rabanitští bratři ve shodě s učením karaitského judaismu, nicméně rabanitští Židé tvrdí, že je možné o Šabatu udržovat jídlo teplé užitím nějakého umělého zdroje tepla. My se ale musíme ptát zda toto rabínské nařízení je v souladu s Torou či zda se jedná o znesvěcení Šabatu.

Víme, že je použití ohně je o Šabatu přísně zakázáno, dokonce i když byl rozdělán před zahájením Šabatu. Proti přikázáním Tory je udržovat během Šabatu jídlo teplé na plynové troubě, protože je použit oheň. Technicky vzato je i udržování teploty vody či jídla na elektrické troubě pokračováním vaření, tj. udržování teploty jídla touto metodou je znesvěcením svátosti Šabatu. Proč je použití umělého zdroje tepla na udržení teploty již uvařeného jídla považováno za vaření?

Ten jim řekl: "Toto praví Hospodin: Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. A vše, co přebývá, uložte a opatrujte do rána."(Ex. 16:23)

Když někdo uvaří hrnec vody, teplota vody bude po vaření 100 C. Když se přemístí hrnec s vařicí vodou na troubu nastavenou na 90 C teplota se pomalu sníží na 90 C. Teplota klesne na 90 C, ale neklesne pod tuto hodnotu a voda se bude vypařovat. Vypařování je způsobeno umělým zdrojem tepla = zesílené vypařování, které se liší od přirozeného vypařování způsobeného atmosférickými podmínkami.

Jedinou přijatelnou cestou jak udržet vodu teplou během Šabatu je využití termosky. Termoska nevyužívá umělého/externího zdroje tepla a nechrání vodu před postupným poklesem teploty, ale využívá principu nízského úniku tepla díky izolaci.

Využití elektrického boileru pro ohřev vody ap. spadá také pod zákaz vaření o Šabatu a to i v případě, že voda je ohřívána pro vytápění a ne jako část vaření.

Jestliže je vaření o Šabatu v jakékoli formě přísně zakázáno, není důležité kdo nebo co provádí tento akt, či zda je pokrm/předmět vařen, pečen, opékán, grilován, smažen.....

Jak je uvedeno výše, Tora zakazuje hoření ohně v době Šabatu, dokonce i když byl oheň rozdělán před počátkem Šabatu.

Jestliže mám plynový systém napojený na termostat, který po poklesu teploty zvýší teplotu = zapálí se oheň, jsem oheň zapálen mojí vinou i když se systém spustil automaticky bez mého přičinění.

Šabat: nošení a sbírání předmětů

   

 Mojžíš pak řekl: "Snězte to dnes, protože dnes je Hospodinův den odpočinku. Dnes nenajdete na poli nic.

Šest dní budete sbírat, ale sedmý den je den odpočinku. Ten den nebude nic padat."

Když přesto někteří z lidu sedmého dne vyšli, aby sbírali, nic nenašli.

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho se budete zpěčovat a nebudete dbát mých příkazů a řádů?

Hleďte, vždyť Hospodin vám dal den odpočinku. Proto vám dává šestého dne chléb na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa."

Lid tedy sedmého dne odpočíval. ( Ex 16:25-30)

 

 

 

Když Izraelci prodlévali na poušti, přistihli muže, který v den odpočinku sbíral dříví.

Ti, kdo jej přistihli, jak sbírá dříví, předvedli jej před Mojžíše a Árona a před celou pospolitost.

ho střežit, neboť nebylo zřejmé, co se s ním má stát.

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Ten muž musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje venku za táborem."

Celá pospolitost ho vyvedla ven za tábor a ukamenovali ho, takže zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. (Num 15:32-36)

Během putování pouští spoléhaly Děti Israele na to, že JHVH zabezpečí veškeré jejich potřeby. Toto zabezpečení je zřejmé např. sesláním jedné porce many po pět dní, dvojité porce many šestého dne. O Šabatu žádná mana seslána nebyla. Děti Israele byli nuceni věřit v prozřetelnost JHVH. Systém sesílání many je také spojen se zákazem přemísťování se z jednoho místa na jiné místo v době Šabatu, tak jak tomu bylo v během všedních dní. Jinými slovyse nesmíme během Šabatu přemisťovat za účelem zajištění běžných záležitostí. Z pasáže o maně je jasné, že nesmíme opouštět během Šabatu lokalitu ve které se právě nacházíme.

Když Izraelci prodlévali na poušti, přistihli muže, který v den odpočinku sbíral dříví.

Ti, kdo jej přistihli, jak sbírá dříví, předvedli jej před Mojžíše a Árona a před celou pospolitost. ho střežit, neboť nebylo zřejmé, co se s ním má stát.

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Ten muž musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje venku za táborem."

Celá pospolitost ho vyvedla ven za tábor a ukamenovali ho, takže zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. ( Num 15:32-36)

Tato pasáž nám hovoří o zákazu nošení a sbírání v době Šabatu.

Z této se dovídáme, že Moše nevěděl jak řešit provinění člověka který o Šabatu sbíral dříví. V pasáži se píše: Dali ho střežit, neboť nebylo zřejmé, co se s ním má stát. Jak se mohlo stát, že si Moše nebyl jistý jak řešit provinění a musel tento problém konzultovat s JHVH, když Tora jasně říká: Budete dbát na den odpočinku; má být pro vás svatý. Kdo jej znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v něm dělal nějakou práci, bude vyobcován ze společenství svého lidu. Odpovědí je právě předchozí věta, tj. lidé věděli, že provinilec musí zemřít, ale nebyl specifikován způsob provedení trestu. Tyto dva verše přesně specifikují trest za porušení svátosti Šabatu, kterým je ukamenování celou komunitou na místě mimo město.

Je sice pravda, že Tora neobsahuje přímo zákaz sbírání dříví o Šabatu, ale obsahuje pouze přímý zákaz zapalování a hoření ohně o Šabatu: Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne budete mít slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku; kdo by v ten den dělal nějakou práci, zemře.V den odpočinku nerozděláte oheň v žádném svém obydlí." ( Ex 35:2-3) Zřjmou analogii najdeme v : Šestého dne nasbírali toho chleba dvakrát tolik, totiž dva ómery na osobu. Tu přišli všichni předáci pospolitosti a oznámili to Mojžíšovi.

Ten jim řekl: "Toto praví Hospodin: Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. A vše, co přebývá, uložte a opatrujte do rána."Uložili to tedy do rána, jak Mojžíš přikázal. A nezapáchalo to, ani se do toho nedali červi. Mojžíš pak řekl: "Snězte to dnes, protože dnes je Hospodinův den odpočinku. Dnes nenajdete na poli nic. (Ex 16:22-30). Zde vídíme, že Děti Israele jsou jasně varovány, aby nesbírali manu o Šabatu. Zde vidíme, že je zákázáno sbírat manu, přestože je povoleno jí jíst. Z toho vyplívá, že sbírání dřeva o Šabatu je závažnějším prohřeškem, když je stavění a zapalování ohně o Šabatu přísně zakázáno.

Incidentu se sbíráním dřeva o Šabatu je jeden z důkazů proti tvrzení o předání tzv. ústní Tory spolu s psanou Torou. Z tohoto incidentu můžeme vidět, že psaná Tora nebyla uplně odhalena na Hoře Sinaj ( Moše nevěděl co má udělat s člověkem, který sbíral dřevo o Šabatu = neměl žádnou tzv. ústní Toru), ale byla postupně odhalována Dětem Israele během 40 let kdy putovali pouští během Mošeho života!

Podle Rabínů byla tzv. ústní Tora předána na Hoře Sinaj během 40 dní a 40 nocí kdy byl na Hoře: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vystup ke mně na horu a pobuď tam. Dám ti kamenné desky - zákon a přikázání, které jsem napsal, abys jim vyučoval." ( Ex 24:12), podle Rabínů byla tzv. ústní Tora byla Mošemu předána před dokončením psané Tory.

Jestliže byla kompletní tzv.ústní Tora předána na Hoře Sinaj a tudíž podle Rabínů obsahovala všechna nařízení a předpisy jak je možné, že se Moše musel dotazovat JHVH na to jak řešit některé záležitosti (Num 27:1-11)

ci ( Lv 24:10-23) ?! Kdyby existovala tzv. ústní Tora, Moše by nemusel tento problém konzultovat s JHVH. Odpověď je jednoduchá, to že se musel Moše dotazovat a to, že se v psané Toře nic o tzv. ústní Toře nepíše dokazuje, že žádná tzv. ústní Tora neexistovala a nebyla předána.

Jenou si vyšel syn jedné izraelské ženy a jakéhosi Egypťana mezi Izraelce; v táboře se dostal syn té Izraelky do hádky s nějakým Izraelcem.

Syn té izraelské ženy lál Jménu a zlořečil. Přivedli ho tedy k Mojžíšovi; jméno jeho matky bylo Šelomít, dcera Dibrího, z pokolení Danova.

I dali ho do vazby, až by se jim dostalo jasného pokynu z Hospodinových úst.

spodin promluvil k Mojžíšovi:

 "Vyveď toho zlolajce ven z tábora; tam všichni, kdo ho slyšeli, vloží ruce na jeho hlavu a celá pospolitost ho ukamenuje.

 Izraelcům pak řekneš: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese následky svého hříchu.

o bude lát jménu Hospodinovu, musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje. Jak host, tak domorodec zemře, jestliže bude lát Jménu.

Když někdo ubije nějakého člověka, musí zemřít.

Kdo ubije nějaké dobytče, nahradí je, kus za kus.

 Když někdo zmrzačí svého bližního, bude mu způsobeno, co sám způsobil:

lomenina za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; jak zmrzačil člověka, tak ať se stane jemu.

 Kdo ubije dobytče, nahradí je; kdo ubije člověka, zemře.

dete mít jediné právo jak pro hosta, tak pro domorodce. Já jsem Hospodin, váš Bůh."

 Tak promluvil Mojžíš k Izraelcům. Zlolajce vyvedli ven z tábora a ukamenovali. Izraelci učinili, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. ( Lv 24:10-23)

 

 

Tehdy přistoupili dcery Selofchada, syna Manasesa z čeledi Manasesa, syna Josefova. Jména jeho dcer byla: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa.

Postavily se před Mojžíše a před kněze Eleazara i před předáky a celou pospolitost ke vchodu do stanu setkávání a řekly:

 "Náš otec zemřel na poušti, ale nebyl ve skupině těch, kdo se smluvili proti Hospodinu, ve skupině Kórachově; umřel za svůj hřích a neměl syny.

 Proč má být vymazáno jméno našeho otce z jeho čeledi proto, že nemá syna? Dej nám trvalé vlastnictví mezi bratry našeho otce."

 Mojžíš tedy předložil jejich právní záležitost Hospodinu.

Hospodin řekl Mojžíšovi:

"Selofchadovy dcery mluví o tom oprávněně. Přiděl jim dědičně trvalé vlastnictví mezi bratry jejich otce a převeď na ně dědictví po jejich otci.

Obrazek

Mluv k Izraelcům takto: Když nědko zemře a nemá syna, převedete dědictví po něm na jeho dceru. Jestliže nemá ani dceru, dáte dědictví po něm jeho bratrům. Jestliže nemá ani bratry, dáte dědictví po něm bratrům jeho otce. Jestliže nejsou ani bratři po jeho otci, dáte dědictví po něm jeho nejbližšímu příbuznému z jeho čeledi; ten je obdrží." To se stalo pro Izraelce právním nařízením, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. (Num 27:1-11)